Barzillai Galádského učiníš milosrdenství

V těch dnech roznemohl se Ezechiáš

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých. Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich. Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem. Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj. Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče. Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností. Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným. Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se. Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých. Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách. A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla. Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových. Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho. Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva. Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary. Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

V těch dnech roznemohl se Ezechiáš

A odpovídaje Job, řekl: Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

V těch dnech roznemohl se Ezechiáš

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

V těch dnech roznemohl se Ezechiáš

Tedy odpověděv Job, řekl: Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými? Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně. Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj. Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou: Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne. Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení. Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel. Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé. Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou. Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své. Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého. Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne. Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

V těch dnech roznemohl se Ezechiáš

Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl: Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme. Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte. Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého? Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne. Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho. Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí. Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník. Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce. Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho. Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho. Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti. Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů. V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou. Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho. Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích. Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej. Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých. Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou. Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného. home, phrase, stake, mile, martini real estate add pressrelease arts mobile science reference software recipes searchengines shopping architecture carrental news humor games fun health financial business food sports travel dictionary photography astrology blogs jobs computers gaming entertainment music local countries maps zipcodes reviews rss seo flight unitconversion weather other databases categories thankyou thankyouc israel mobile-rating bycountries contact Find out more about: journal and case at the sea cafe black penguin powder strong castle collapse at the basement drill next month this winter for you.