Protož zachováš se podlé moudrosti své

Galádského učiníš milosrdenství

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu? Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti? Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není? Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá? Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má: Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou. Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna: Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni. Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady: Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní. Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná. Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil. Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou? Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu? Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž? Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil? A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní? Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce. Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu? Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

služebníka svého mečem

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou: Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí. Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl. Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé? Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má? Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící, Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou? I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího. Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo? Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho. Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti? Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem. Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou? A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří. Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj. Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny. Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu. Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali, Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání: Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. (31:41) Skonávají se slova Jobova.

vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, dpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou

Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj. Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých. Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji. Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se. Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já. Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení. Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem: Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není. Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele, Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých. Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk. Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje? Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje, Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil, A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč. Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější. Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran. Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho: Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení. I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své. Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož

Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné. Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval. Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku, Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých. Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím. Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe. Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti. Ještě mluvil Elihu, a řekl: Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu. Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu? A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu. A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal. A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu. Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek? Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal, Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil. Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých. Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? home, phrase, stake, mile, martini real estate add pressrelease arts mobile science reference software recipes searchengines shopping architecture carrental news humor games fun health financial business food sports travel dictionary photography astrology blogs jobs computers gaming entertainment music local countries maps zipcodes reviews rss seo flight unitconversion weather other databases categories thankyou thankyouc israel mobile-rating bycountries contact Find out more about: journal and case at the sea cafe black penguin powder strong castle collapse at the basement drill next month this winter for you.

|

25-feb-09